AJWAIN

Ajwain pochází původně ze Středního východu, dnes se ale nejvíce pěstuje v Indii, Pákistánu, Afgánistánu a Íránu. Z rostliny se používají semínka, která svojí barvou a tvarem připomínají kmín, jen jsou více kulatá, a okrajově také listy. 

Ajwain má silnou, ostrou až nahořklou chuť. Někteří ho přirovnávají ke směsi anýzu, oregana a černého pepře, jiní potom s chutí i vůní tymiánu. U nás bývá velmi často zaměňován také s libečkem. Palčivá chuť ajwainu se zmírní opečením nebo osmažením v tuku, které ale naopak zvýrazní jeho aroma. Vzhledem k síle tohoto koření, ho doporučuji používat s opatrností. 

Ajwain má v kuchyni široké využití, ale nejvíce se hodí k dochucení pečiva, luštěnin, ryb a vajec. 

Nejčastěji se používají celá semínka, která se nechají rozvonět v tuku (olej, ghee). Pokud ale chcete použít ajwain mletý, nejdříve ho na sucho opražte, čímž se velmi zvýrazní jeho vůně, a teprve poté pomelte. 

Ajwain má také široké využití v ájurvédské medicíně, a to hlavně díky vysokému obsahu thymolu. Využívá se jako antiseptikum, proti infekcím, blahodárně přispívá i ke správnému fungování trávícího systému. Velmi známé je jeho využití při problémech s dásněmi nebo také jako uklidňující prostředek u astmatu. 

Ajwain v běžné síti prodejen asi neseženete, ale v prodejnách zaměřených na koření a v asijských obchodech je dostupný běžně.