A JE TO TADY, JEDU DO INDIE!

A JE TO TADY, JEDU DO INDIE!

Moje rozhodnutí v životě bývají velmi spontánní a tentokrát to nebylo jinak. O tom, že se vydám na food trip po Indii jsem přemýšlela už vážně dlouho, ale pořád jsem si nacházela důvody, proč to zrovna teď nejde. Jeden den jsem ležela nemocná s horečkou v posteli, přemýšlela nad vším možným a v jednu chvíli si řekla „když ne teď, tak kdy“? a šla hledat ten, pro mě, nejvhodnější zájezd. 

Věnuji se indické kuchyni, vařím indická jídla, míchám směsi koření a jako bonus mám manžela původem z Indie, takže nějaký běžný neorganizovaný výlet pro mě nepřipadal v úvahu, já se chtěla do Indie jet věnovat jen a pouze jídlu, koření, a hlavně se učit! Proto jsem volila organizovanou cestu, která bude naplánovaná tak, abych se mohla účastnit různých exkurzí a kurzů vaření. 

Po chvilce brouzdání internetem jsem našla cestovní kancelář, která nabízela tematické zájezdy do Indie, anebo možnost individuálních zájezdů dle vlastních požadavků, a tak jsem se, tak trošku oklikou, dostala k „Ajurvédským cestám“. Věděla jsem o nich, jméno jejich zakladatelky Zuzany Zwiebel mi nebylo neznámé, dokonce jsem se chystala jít na její přednášku. Ale já přeci nechtěla do Indie za Ajurvédou, já chtěla jen za jídlem a kořením. Nenechte se mýlit názvem této cestovní kanceláře! Zuzana z Ajurvédských cest je schopná a ochotná zařídit jakýkoliv pobyt, i s tak nestandardními požadavky jako jsem měla já. 

Po výměně několika e-mailů, ve kterých jsme ladili cestu a program tak, aby mi co nejlépe vyhovoval, zařízení nového pasu a víza, jsem přesně měsíc od rozhodnutí odjet do Indie, seděla v letadle směr Chennai. 

Celý let jsem přemýšlela nad tím, jaká bude moje průvodkyně a jestli si budeme rozumět a co budu dělat, jestli ne. Strachovala jsem se naprosto zbytečně. Na letišti mě čekala milá a rozesmátá Ivana Baldo a hned v první minutě mi bylo jasné, že jsme s touto energickou osobou na stejné vlně. Po krátkém představení se, jsme se vyhledaly Riyaze, našeho řidiče na celou dobu pobytu. No, a tak začala moje cesta za food dobrodružstvím! 

Nebudu vás „nudit“ popisem všech zajímavých míst, památek a nádherných chrámů, které jsme navštívili, to přenechám jiným. Raději vám popíšu své kulinární zážitky, kvůli kterým jsem přijela. 

Po příletu, po cestě do hotelu jsme zastavili v malé restauraci u cesty, plné místních, kde jsem si dala vegetarianské thali – talíř s množstvím různých druhů curry a několik příloh. Moje první jídlo v Indii! A bylo skvělé! 

Nabídka jídel v restauracích mě překvapila, věděla jsem, že neznám úplně všechna indická jídla, ale přece jen si troufnu tvrdit, že o indické kuchyni něco vím. Ale setkala jsem se tu s množstvím jídel, o kterých jsem nikdy ani neslyšela. Snažila jsme se proto vyzkoušet co nejvíce těch, která jsem neznala. 

To jsem ale ještě netušila, jaká překvapení mě čekají v dalších dnech na snídaně…dosa, pongal, semiya kichadi, idli, sambar, různé druhy chutney, medu vada, appam, uttapam, sladké kesari, nepřeberné množství ovoce. Snídaně jsou tak rozdílné od těch našich a já si je neskutečně užívala. 

Jednou z destinací, kde jsem vařila, bylo město Pondicherri ve státě Tamil Nadu. S kuchařem v hotelu, kde jsem byla ubytovaná, jsem připravila jídlo z mé nejoblíbenější zeleniny, z okry. S okrou vařím poměrně často, a tak jsem byla zvědavá, jestli se naučím něco nového. Naučila! Základ jídla dělám stejně, ale nakonec do jídla kuchař přidal poměrně velké množství čerstvého kokosu, to pro mě byla novinka a chutnalo to vážně skvěle. 

Během dalšího kurzu vaření, jsme připravovali curry z ryb. Tentokrát mě kuchař překvapil velmi jednoduchou rychlou přípravou a použitím mnoha druhů koření, a to ve velkých množstvích. Výsledné jídlo bylo opět skvělé! 

Přejíždění mezi jednotlivými destinacemi bylo někdy časově náročnější, tak jsme zastavovali u stánků u silnice a občerstvovali se vodou z čerstvých kokosů nebo nápojem, který se stal mojí totální závislostí, „lemon soda“, což je citronová šťáva, cukr a černá sůl rozmíchané s vodou. 

Celou dobu pobytu jsem si procházky jednotlivými městy oživovala jídlem ze stánků na ulici. Mango s pikantní masalou, samosa taštičky, pražené oříšky, kořeněný čaj a samozřejmě nesměla chybět už zmiňovaná lemon soda. 

Dalším mým přáním bylo vidět čajové plantáže a podívat se, jak roste koření a exotické ovoce. A to se mi také vše vyplnilo. Ubytovali jsme se v Munnaru v krásném resortu Ecotones. Malé bungalovy s nádherným výhledem do okolí, byly oázou klidu a relaxace, kterou přerušovaly jen naše procházky čajovými plantážemi, plantážemi s kořením a samozřejmě vaření v kuchyni místní restaurace Inji. 

Několikahodinová procházka čajovými plantážemi prokládaná informacemi o pěstování, sklízení a zpracování čaje od místního průvodce, byla nezapomenutelným zážitkem. Stejně jako ranní procházka malou vesnicí, kde jsem si mohla prohlédnout, jak se pěstuje koření. Vidět stromy s kardamomem, hřebíčkem nebo pepřem byl jednoduše splněný sen. A to ani nemluvím o banánovnících, jackfuitu nebo stromech s papayou.  

A na řadu přišlo i další vaření s místními kuchaři. Restaurace Inji v resortu Ecotones se specializuje na keralská jídla, z velké části vegetariánská a používají suroviny pouze od místních farmářů, které se tímto snaží podporovat. S místním kuchařem jsem měla možnost připravit například rybí curry, subji ze zelených fazolek, dal s kokosem nebo několik různých snídaňových jídel jako třeba kaši upma nebo na páře připravované banány. Fascinující pro mě bylo, že jsme část těchto jídel vařili na ohni a tiše jsem záviděla, když kuchař zavelel, že potřebuje curry listy a my prostě jen vyšli ven a ze stromu, který roste hned vedle kuchyně, utrhli pár větviček a mohli pokračovat ve vaření. O tom si doma můžu nechat jen zdát. 

Vařila jsem ještě na mnoha dalších místech, v několika restauracích, v místní rodině a asi největším zážitkem bylo vaření v lodní kuchyni na hausbotu během plavby ve stojatých vodách v Alleppey. O tom ale časem napíšu určitě samostatný článek, stejně tak, jako o dalších kulinárních zážitcích z mého skvělého food tripu po Indii. 

 

 

A JE TO TADY, JEDU DO INDIE!